tygři-obecně
Tygři obecně
říše: živočichové
podříše: mnohobuněční
kmen: strunatci
třída: savci
řád: šelmy
čeleď: kočkovití
rod: tygr
druh: bengálský, bílí bengálský, sibiřský, čínský, ...
velikost: v kohoutku kolem 91cm
délka: přibližně 1,4 až 2,8m
potrava: prase divoké, jeleni, buvol indický a primáti, pokud nemá dostatek potravy loví i krysy malé ptáky, ještěrky, žáby a termiti
rozšíření: Indie, Indonésie, Čína, Sibiř, Madžusko
sociální struktura: samotář
březost: kolem 15 týdnů
délka života: 15 let, v zajetí déle
případné nebezpečí: mohou se stát lidožrouty
Tygr bengálský (indický): Má krátkou, hladkou srst, štíhlé ze srany jakoby stlačené tělo, mohutnou hlavu a silné tlapy s velkými drápy. Pruhování je na žlutohnědém až oranžovohnědém podkladě méně husté. Příčné pruhy jsou prakticky všude na těle zcela černé. Tygři ze severní Indie bývají obvykle poněkud světlejší a v zimě mají hustší a o něco delší srst než tygři z jižní Indie.
výskyt: obývá celou přední Indii od Kumaonu a jižních svahů Himaláje až po samý jih Indického poloostrova, Bangladéš, Ásam a severozápadní Barmu
Tygr ussurijský (sibiřský): je největší forma tygra a zároveň největší kočkovitá šelma vůbec. Od ostatních tygrů se liší subspecií světlým, naoranžověle plavým zbarvením, přičemž bílé zbarvení spodní strany těla vystupuje velmi vysoko na boky. Rovněž na ocase se základní zbarvení uplatňuje jen v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Příčné pruhy jsou nepříliš husté a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou pouze zdvojené. Na bocích a na stehnech, jakož i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedé nebo šedohnědé. Na ostatních místech těla jsou pruhy leskle černé. U samců bývá na kořeni ocasu typická kresba v podobě protáhlého obráceného U. Zimní srst je velmi hustá a dlouhá: na hřbetě jsou chlupy dlouhé až 50mm, v zátylku, hrudi a břiše 80 až 100mm. Silný ocas je v zimě pokryt rovněž velmi dlouhou srstí, takže vypadá neibyčejně tlustý a kosmatý. Tělesná stavba ussurijských tygrů je masivnější a poněkud robustnější než u kterékoliv jiné subspecie.
výskyt: dříve obýval celou oblast povodí řeky Amur, od jeho horního toku v Zabajkalí až po jeho ústí do Ochotského moře, dále povodí Ussuri, povodí Sungari, Velký a Malý Chingan a celou Koreu. Dnes je sibiřský tygr v přírodě a na většiě svého někdejšího areálu již vyhuben.
Tygr sumatránský: Základní zbarvení je velmi tmavé, intenzívně narudle hnědožluté. Spodní strany těla jsou světle krémové a toto světlé zbarvení vystupuje jen velmi nízko na boky. Příčné pruhy jsou početné, všude leskle černé, široké a často zdvojené nebo dokonce rozštěpené do tří jazyků. Časté je i rozpadávání pruhů při jejich koncích do drobných skvrnek. Malé, poněkud světlejší skvrnky bývají někdy rozmístěny i kdekoliv na těle mezi jednotlivými černými pruhy. Pro sumatránského tygra zejména pro samce, jsou charakteristické mohutné licousy a někdy prodloužená srst v zátylku, jež vytváří jakýsi náznak hřívy.
rozšíření: Tygr sumatránský je nejmenší forma tygra, která žije na ostrově Sumatra. Dnes je již poměrně vzácný.
Tygr čínský: Základní zbarvení čínských tygrů je tmavší než u předešlých poddruhů a bývá většinou intenzívně narudle hnědoplavé. Příčné pruhy jsou málo početné, poměrně široké a často vytvářejí na bocích svým zdojením široce rozevřená protáhlá oka. Zbarvení pruhů je téměř černé. Pro tygra čínského je charakteristické i nápadně temnější zbarvení obličeje. Zimní srst je hustší a delšínež u indických tygrů. Tygr čínský je dnes již v přírodě vzácný.
rozšíření: Tygr čínský je středně velká forma tygra, která se vyskytuje ve východních a jihovýchodních částech střední Číny, v jižní Číně a ve východní Číně.
Bílí bengálský tygr: Z hlediska biologie představuje v přírodě nežádoucí anomálii, protože postrádá důmyslné krycí zbarvení ostatních tygrů, umožňující jim stratit se ve hře světel a stínů v džungli. Očití svědkové, kteří měli tu možnost sledovat tygra ve volné přírodě, potvrzují že červenavě žluté zbarvení s černými pruhy při rychlejším běhu splývá.
Tygři jsou největší zástupci kočkovitých šelem a najdeme je v různých oblastech Asie, kde se zdržují v souvislých lesích. Na rozdíl od lvů nežijí ve skupinách, ale jsou samotáři. Teritorium si zakládají vlastními způsoby, ne nepodobným domácím kočkám. Hranice si vytyčují močí nebo škrábáním kůry příhodných sromů. Samec pozná podle pachu, jestli se v jeho území nachází samice v říji a jen tehdy jí dovolí vstup do svého teritoria. Nezůstanou však spolu asi déle než dva týdny.
Na rozdíl od většiny koček jsou tygři výborní plavci a neváhají skočit do vody. Naopak je téměř nikdy nezastihneme na stromech a když je to jen trochu možné tak se šplhání vyhnou. Mají velmi jemný sluch, který potřebují ke zjištění kořisti ve tmě.
Pokud tygr začne řvát, může to být slyšet až 2km daleko.
1% tygrů nepohrdne lidským masem. Indové proto nosí na temeni hlavy odstrašující masku.